Jeskyně Mo-kao – Kam zazdili moudrost tisíců Buddhů

Když se zjeví Buddhové 

Jeskyně Mo-kao jsou známé také pod názvem Jeskyně tisíců Buddhů či Tunchuangské jeskyně. Oblast, ve které se nachází, byla obydlena údajně již ve starověku a právě zde se také nacházela jedna z významných křižovatek Hedvábné stezky. Právě díky své poloze se staly jeskyně Mo-kao důležitým centrem buddhismu. Hloubení jeskyň započalo v roce 366 n. l., kdy měl jeden z místních mnichů vizi, v níž se mu na tomto místě zjevilo tisíc Buddhů. Nakonec zde bylo skutečně vybudováno více než tisíc jeskyní, které příchozím mnichům sloužily pro ubytování i meditaci. Jeskyně byly budovány po dlouhou dobu, první vytesal mnich Lezun v roce 366, zatímco ty poslední byly vytesány až v době mongolského vpádu v 11. století. Kromě mnichů sem proudily také davy obchodníků, kteří těžili z polohy na Hedvábné stezce. Počet obyvatel jeskyní Mo-kao brzy vzrostl natolik, že se staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center.

Umění, které bylo třeba skrýt 

Poutníci a mniši, kteří jeskyně obývali, kreslili po jejich stěnách a vytvořili tak rozsáhlé malby lidí, božstev a oblíbené byly také motivy věčnosti. Malby měly nejen estetickou funkci, ale měly sloužit i při meditacích. Nástěnné malby se podařilo v jeskyních dochovat dodnes a pokrývají plochu neuvěřitelných 42 tisíc metrů čtverečních. Dále se místní umělci zasloužili o vytvoření více než 2 tisíc soch, které byly dokonce barvené. Sochy zachycují jak reálné postavy, tak i fantastické bytosti.

V jeskyních vznikaly také náboženské texty. Mnichům se jich podařilo sepsat ohromné množství a více než 60 tisíc textů bylo také na počátku 11. století z důvodu jejich ochrany v jeskyních zazděno. Jeskyně Mo-kao musely být zapečetěny před vnějším světem z důvodu obav z drancování muslimskými a tibetskými nájezdníky. V 11. století všichni mniši místo opustili a smazali jej na 900 let doslova z povrchu zemského. O jeskyních nikdo nemluvil a poté, co zemřeli mniši, kteří v nich pobývali, nikdo nevěděl o jejich existenci.

Znovuobjevený poklad 

Jeskyně Mo-kao zůstaly zapomenuty celých devět století, až v roce 1900 je znovuobjevil taoistický mnich Wang Jüan-lu. Po otevření jeskyní na archeology čekalo ohromné překvapení v podobě obrovského množství nástěnných maleb a fresek, na 60 tisíc buddhistických textů i četné sochy. Za nejvýznamnější objev je považována kopie Diamantové sútry pocházející z roku 868. Jde o nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu na světě. Zhotovil ji mnich jménem Wang Ťie a byla vytištěna pomocí dřevěných matric (lisů). Tato krátká sútra mahajánového buddhismu se řadí do pradžňápáramitové literatury. Její název by se dal doslovně přeložit jako „Sútra nejvyšší moudrosti ostré jako diamant“. Ve východní Asii je Diamantová sútra velmi oblíbená, zabývá se učením o bezpodstatnosti všech jevů, které obklopují člověka, nebo probíhají v jeho mysli. Zjištění, že všechny tyto jevy hmotného světa i lidské mysli jsou prázdné a jde jen o iluze, je důležitým předpokladem pro osvícení.

Turistům vstup povolen 

První jeskyně, kterou mnich Wang Ťie otevřel, byla ta, která dnes nese označení 16. V sousední jeskyni číslo 17 bylo objeveno na 4 tisíce rukopisů. Jeskyně Mo-kao, které jsou důkazem velkého rozkvětu buddhistického umění v Číně, byly pro veřejnost zpřístupněny v roce 1949, tedy takřka až půl století po svém objevení. V roce 1987 byl pak celý jeskynní komplex pro svou jedinečnost a výraznou kulturní hodnotu zapsán na Seznam památek světového dědictví UNESCO. V současnosti patří mezi hojně navštěvovaná poutní místa a setkáte se zde s turisty nejen z Číny, ale z celého světa.

Opatrnosti není nikdy nazbyt 

Při vstupu do jeskyní si můžete všimnout tabule, která pojednává o tom, co všechno je v nich zakázáno dělat. Jen namátkou můžeme zmínit, že je zakázáno si sedat nebo dokonce lehat na zábrany, do jeskyní se nesmí nosit fotoaparáty (je zakázáno zejména fotografování s použitím blesku), ale ani hůlky, klobouky či tašky, protože hrozí, že by mohlo dojít k otření o stěny a tím ke zničení malby. Do jeskyně nebudou vpuštěny děti menší než 140 cm. Veřejnost má možnost se podívat celkem do 40 jeskyní, které jsou však přístupné pouze s průvodcem. Průvodce bere skupinku lidí vždy maximálně do 12 jeskyní a každý den se výběr jeskyní střídá.

Vzhledem k tomu, že se nástěnné malby podařilo dochovat v tak dobré formě jen díky tomu, že nebyly vystaveny dennímu světlu, nejsou jeskyně v současnosti vůbec osvětleny. Průvodce i návštěvníci tak vyfasují baterky, kterými si mohou jen na krátkou chvíli posvítit na jednotlivé fresky, aby si prohlédli detaily. Kdo si chce odnést nějakou památku, může navštívit místní obchod se suvenýry, kde jsou k dostání pohledy, plakáty či knihy s fotografiemi z těchto míst. Oblíbeným suvenýrem jsou rovněž kopie jeskynních nástěnných maleb, které podle předlohy vytváří místní umělci.