Northumberland - hranice mezi Anglií a Skotskem

Národní park a přírodní rezervaci Northumberland najdeme na severovýchodě Anglie mezi řekami Thyne a Tweed. Northumberland tvoří vlastně přírodní hranici mezi Anglií a Skotskem. Národní park je ohraničen pohořím Penniny a Severním mořem, rozkládá se na ploše 1000 km2 a táhne se od hranic se Skotskem až k Hadriánovu valu. 

Foto: hrad Bamburgh

Návštěvníci zde najdou klid, jedinečnou a neporušenou přírodu s dalekými výhledy. Krajina národního parku je doslova posetá hrady, pevnostmi, tvrzemi a strážními věžemi, což jen podtrhuje jeho romantický a tajemný ráz.

Parkem protéká řeka Rede a Coquet, ve kterých se hemží obrovské množství lososů, kteří jsou hlavním zdrojem potravy pro místní vydry. Tam, kde začínají hranice se Skotskem se zvedá rozlehlé pohoří Cheviot Hills tvořené z prastarých vulkánů. Na zakulacenosti jeho pahorků má podíl vítr, déšť, sníh i led, který je po desetitisíce let formoval. Nejvyšším vrcholem je Cheviot dosahující výšky 815 metrů nad mořem. I přes odlehlost tohoto pohoří zde stále žijí a pracují lidé. Jde převážně o chovatele ovcí, kteří umí žít v souladu s přírodou a přispívají tak k zachování této jedinečné krajiny. Respektují divoce žijící zvěř a ochraňují vřesovištní močály. Směrem na jih pohoří klesá do nízké pahorkatiny údolí řek Coquet, Rede a North Tyne. Zdejší kopce jsou porostlé hustou trávou. Za hranicemi národního parku najdeme také největší uměle vysazený les v Evropě – Kielder Forest.

Foto: hrad Dunstanburgh

V období mezi 15. a 16. stoletím bylo území dnešního národního parku předmětem sváru a bojů mezi královstvími Skotska a Anglie. Dnes je naštěstí již klidnou krajinou, kde žijí lidé v souladu s její přírodou. Proto je zde možné chránit v lesích přírodu a zároveň v malém množství těžit dřevo. Ve zdejších lesích našla útočiště vzácná veverka červená, která se v Anglii vyskytuje jen velmi zřídka. Byla totiž vytlačena mnohem většími veverkami šedými. Národní park Northumberland je útočištěm a domovem pro mnoho druhů fauny a flóry, která se přizpůsobila zdejším nezvyklým životním podmínkám. Proto se zde vyskytuje množství živočichů, které v jiných částech Anglie lze spatřit jen ztěží. Velkou vzácností jsou zejména staré lesy, které kdysi pokrývaly téměř celé Spojené království. Dnes však i v národním parku pokrývají jen asi 1% jeho území. V těchto lesních oblastech Northumberlandu se vyskytuje také sasanka lesní, kterou v mladých lesích nenajdeme. V národním parku se rozkládají významná bažinatá území Evropy, které jsou pro člověka nepřístupná. Po dobu 10 tisíc let se v nich usazuje rašelina pokrytá velkými mechovými polštáři. Když přijde jaro, vykvetou na nich suchopýry. V hraničních horách Cheviot Hills tato rašelinová vrstva rostě poměrně pomaleji, jelikož zde vládnou nižší teploty a vyšší vlhkost.

Foto: strom Robina Hooda, smokvoň stojící v mezeře Hadriánova valu

Na území národního parku Northumberland můžeme navštívit jednu z nejvýznamnějších římských staveb v Anglii, tzv. Hadriánův val. Tyto hradby nechal postavit v roce 122 n.l. římský císař Hadrián a měla sloužit jako ochrana římské provincie proti nájezdům barbarů ze severu. Do dnešní doby se z valu dochovaly dlouhé zbytky starých ochranných zdí, které slouží také jako vodítko pro pěší túry. Hadriánův val táhnoucí se v délce 118 km od zálivu Solway Firth až k Newcastlu-upon-Tyne je také mezinárodně chráněnou památkou. V dávných dobách fungoval jako ohraničení severní hranice římské říše a chránilo ho kolem 10 000 mužů. Když kolem roku 400 Římané Britské ostrovy opustili, byla část Hadriánova valu zničena a z části se postavily jiné budovy, jako například Thirlwall Castle u Greenheadu. Severní část národního parku je dnes od jižní rozdělena velkým vojenským výcvikovým prostorem.